Třetí generace 1982-1993
- Konstrukce Chevroletu Camaro třetí generace se poprvé obešla bez pomocného předního rámu a listových pružin zadního zavěšení. Na předku se objevilo modifikované odpružení MacPherson a vzadu dlouhé torzní rameno a vinuté pružiny. Poprvé také Camaro dostalo tovární vstřikování paliva, čtyřrychlostní automatickou a pětirychlostní manuální převodovku, čtyřválcový motor, 16palcová kola a karoserii typu hatchback.
- V lednu 1982 se tedy představilo úplně nové Camaro, které bylo proti svým předchůdcům o něco menší. Karoserii navrhl Jerry Palmer a poprvé zvolil koncepci kupé s výklopným zadním oknem (na přání s odnímatelnými střešními panely) a sklápěcími zadními nouzovými sedadly. Přestože měl vůz na americké poměry kompaktní rozměry (477 x 183 x 126,6 cm), byl uvnitř prostornější.
- Výběr motorů nebyl nijak oslňující. Základní Sportcoupé začínalo s 2,5litrovým čtyřválcem Iron Duke (66 kW/90 k), na přání se dodávalo s motorem 2,8 litru V6 (82 kW/112 k) nebo pětilitrem V8 (107 kW/145 k). Tento motor byl základem u verze Z-28, zákazníci si ale mohli objednat ještě výkonnější pohonnou jednotku (121 kW/165 k).
- Po roce se nabídka motorů modelu Z-28 rozšířila o pětilitrový vidlicový osmiválec L69 s výkonem 140 kW/190 k. Pořádná novinka se ale objevila až v roce 1985, kdy Chevrolet představil verzi IROC-Z, pojmenovanou podle mezinárodního závodu šampiónů (International Race of Champions), kterého se vozy Camaro hojně účastnily. IROC-Z dostal efektní pětipaprsková litá 16palcová kola a nápis na boku. Dodával se s karburátorovou verzí 5,0 litru V8/146 kW (small-block) nebo jeho vstřikovou modifikací dosahující 158 kW (215 k) a nazvanou TPI (Tuned Port Injection). Vozy s těmito motory se dodávaly pouze se čtyřstupňovou automatikou.
- Camaro ročníku 1986 se snadno rozpoznalo podle bizardního výstupku nad zadním oknem, ve kterém bylo umístěno brzdové světlo. Jeho umístění ve středu vozu a v předepsané výšce nařizovaly zpřísněné americké bezpečnostní předpisy. V modelovém roce 1987 se vrátily velké motory 5,7 V8/166 kW (na přání v modelu IROC-Z) a také kabriolety (poslední otevřené Camaro si bylo možné koupit v roce 1969). Pro Z-28 se stal standardním motorem 5,0 V8/122 kW a provedení Berlinetta nahradilo LT. Když se v roce 1988 stal pro všechny modely typu Camaro standardem zadní spoiler, přemístilo se zadní brzdové světlo do něj. Kupé IROC-Z si ale ponechalo spoiler sledující na bocích tvar koncových světel.
- Na čas skončila éra modelu Z-28. Od ročníku 1988 se všechny výkonné verze typu Camaro jmenovaly IROC-Z. „Normální“ Camaro zdědilo z modelu Z-28 elegantní 15palcová pětipaprsková kola a motor 5,0 V8/125 kW se stal volitelnou pohonnou jednotkou pro Sportcoupé. Nejvzácnějším Camarem z této doby se stala verze IROC-Z s balíčkem úprav 1LE, která z Camara udělala díky zvětšeným kotoučovým brzdám, hliníkovému hnacímu hřídeli a upravenému zavěšení kol silniční závodní auto.
- U modelů '89 se vrátily staré dobré verze RS (už se jim ale neříkalo Rally Sport) s motory V6 a V8. Rok 1990 byl posledním pro verzi IROC-Z, neboť sponzorování závodu šampiónů převzala značka Dodge. V tomto roce také vzrostl objem motoru V6 z 2,8 na 3,1 litru, takže výkon stoupl ze 135 na 140 koní. U všech modelů se začal standardně montovat vzduchový polštář na místě řidiče.
- Konec třetí generace Camara se nezadržitelně blížil a tak jedinou novinkou modelového roku 1991 byl návrat typu Z-28 s velkým zadním spoilerem a trochu pozměněnými prahy dveří. Modely ’92 dostaly označení „25th Anniversary“ na přístrojové desce, připomínající čtvrtstoletí výroby typu Camaro.